Robin Kaloč: Meditace v krajině, 2018, autorský tisk, škrábaná akvatinta, 16 x 23,8 cm
Grafický list mladého umělce Robina Kaloče (*1982) získala galerie darem na podzim roku 2020, kdy autor vystavoval ve Vysokém Mýtě spolu se svým otcem, akademickým malířem Jiřím Kaločem a bratrem Otakarem. Rodák z Rychnova nad Kněžnou absolvoval výtvarnou akademii a zůstal v Praze, kde žije a tvoří. Ve svém díle se inspiruje krajinou, kterou uvádí do pohybu prostřednictvím promyšlených linek a křivek. Právě pohyb je tím, čemu se také v různých podobách Robin Kaloč věnoval (somatické pohybové studium, sebezkušenostní program Vědomé tělo či moderní tanec). Za svou grafickou práci byl několikrát ve světě i doma oceněn.
Josef Bino, Chobot, 30. léta olej, deska, 48 x 74 cm
Zimní pohled na rybník Chobot – obraz od Josefa Bina (v literatuře zaznamenán také jako Bíno) zakoupila vysokomýtská galerie do svých sbírek v letošním roce od soukromého majitele. Krajinář a grafik, narozený roku 1881 v Kouřimi u Kolína, zemřel krátce po druhé světové válce. Studoval na Ukrajinské akademii v Praze u profesora Serhije Maka (Ukrajinská akademie v Praze byla v letech 1923 až 1952 jedna z nejuznávanějších uměleckých institucí v tehdejším Československu. Poskytovala systematické vzdělání v oblasti výtvarného i užitého umění a architektury. Studovali zde nejen Ukrajinci žijící v exilu, ale také Češi a příslušníci dalších národností. Absolventi získávali titul Magister Artis.) Později malíř studoval také soukromě u Aloise Kalvody. Studijní cesty podnikl po Jugoslávii a Itálii. Společně s malířem Zdeňkem Nemastilem maloval krajinu v Posázaví. Také se s oblibou věnoval krajinomalbě horských motivů. Vytvořil více než 200 grafických listů Prahy a krajin.
Jan Kanyza: Elementy, autorský tisk, 2014, 72 x 62 cm
Obraz Elementy získala Městská galerie Vysoké Mýto darem od Jana Kanyzy, a to před rokem v září, kdy jsme zde zahajovali autorovu výstavu. Jana Kanyzu (*1947 Lipník nad Bečvou) zná veřejnost především jako charismatického herce, on je však zároveň malířem, grafikem, ilustrátorem a fotografem. Souběžně se svou hereckou profesí se už od počátku 70. let intenzivně věnuje i malířství. Roku 1988 byl přijat do Českého fondu výtvarného umění jako profesionální malíř a grafik, o dva roky později se stal členem Unie výtvarných umělců a zamířil za inspirací do Paříže. Postupem času se malířství začal věnovat více než herectví. Žije a tvoří střídavě v Praze a francouzské Provence. Ačkoliv je Kanyzova tvorba označována za abstraktní, on sám tento výraz nemá rád, hovoří proto o ní jako o nefigurativní. Zajímá ho skutečnost vytvořená malbou, nikoliv namalovaná skutečnost. Jeho prvotní inspirací je příroda – pohyb vzduchu, bouře, hromy… zajímá ho proces přírody - rození, pučení, síla, která ovládá člověka. Přírodu jako takovou nezobrazuje, je zkrátka jeho výchozím bodem.
Vladimír Vích: Vysoké Mýto, perokresba, 2018
Vysokomýtské náměstí s pohledem na věže kostela sv. Vavřince zachytil perem malíř a grafik Vladimír Vích. Obraz nakreslil na výstavu, která se v Městské galerii konala na přelomu let 2018 a 2019, po jejím skončení ho autor věnoval do naší sbírky. Vladimír Vích (1931), rodák z Litomyšle, se malování věnuje už od školních let. Studoval litografii a grafiku, v týchž oborech pak také celý život pracoval. Dlouhá léta se ve své tvorbě věnoval především grafice, později se vrátil opět k malířskému stojanu a olejomalbě. Častým námětem jeho obrazů jsou litomyšlská zákoutí.
Obraz Lupina jsme zakoupili v loňském roce. Jeho autorka – Věra Vovsová – dosud nebyla v naší sbírce zastoupena, ačkoliv se jedná o etablovanou východočeskou malířku. Narodila se roku 1912 v Běstvině, studovala na Učitelském ústavu v Chrudimi, kde získala základy malířské tvorby v ateliéru Ferdinanda Pochobradského. Později studovala na Soukromé malířské škole u Rudolfa Vejrycha a profesora Josefa Šilhavého (1934-1939). V roce 1940 přešla na Školu výtvarných umění do Zlína, kde studovala dva roky v ateliérech sochaře Vincence Makovského a malíře Richarda Wiesnera. Byla členkou Svazu českých výtvarných umělců v pardubické pobočce (od roku 1990 Unie výtvarných umělců). Ve své tvorbě se často věnovala květinovým zátiším, čerpala také ze studijních pobytů v zahraničí. Odrazem jejího manželství s hudebním pedagogem a skladatelem Františkem Vovsem je soubor obrazů s hudebními motivy. Žila a tvořila v Pardubicích. V roce 1972 se odstěhovala do Nasavrk. Zemřela roku 1998.
Kulisy a loutky vysokomýtského souboru Srdíčko si prohlédnete celé prázdniny ve foyer Turistického informačního centra. Výstava je součástí letošního divadelního roku, kdy si Vysoké Mýto připomíná 200 let od odehrání první české hry a 100 let od postavení Šemberova divadla.
