Karel Jiskra 80 Doporučený

V prostorách infocentra je nově instalována výstava fotografií vysokomýtského rodáka Karla Jiskry. Autor, který nedávno oslavil osmdesátiny, je stále činným fotografem.

Bylo krátce po druhé světové válce, když si osmiletý Kája vyprosil od rodičů bakelitový fotoaparát Pionýr. „Stál tehdy čtyřicet korun, což bylo dost peněz. Pamatuju si, že za lístek do kina se platila desetikoruna. Slušný dělnický plat se pohyboval od šestnácti stovek do dvou tisíc korun,“ vzpomíná Karel Jiskra, vysokomýtský fotograf, který byl u zrodu fotoklubu, dnes známého jako Artfoto.

Vzhledem k tomu, že stál tenkrát film s dvanácti obrázky čtyři koruny, rozmyslel si dobře, co bude fotit. Zpravidla mačkal spoušť na rodinných výletech, aby měli památku. Zpočátku si nechával vyvolávat fotografie v ateliéru Josefa Popelky, ve čtrnácti letech to už zvládal sám i bez černé komory: „Když šli naši spát, vyměnil jsem v kuchyni běžnou žárovku za červenou a vývojku jsem nalil do talíře.“

V patnácti letech si na prázdninové brigádě vydělal 500 korun a koupil si kinofilmový aparát Vega. To byla paráda! Fotografování se od té chvíle začal věnovat intenzivněji. Tatínek, který pracoval ve firmě THZ, mu zařídil u továrního fotografa přístup do fotokomory. Tam se dostal k profesionální technice. Když v únoru 1956 vznikl při Strojírenských závodech fotokroužek, který vedl Libor Paďour, stal se jeho členem. „Scházelo se nás tenkrát kolem patnácti,“ říká Karel Jiskra. Dodává, že za pár let nechal závodní klub vybavit šest fotokomor v dnešním M-klubu, kam měli volně přístup všichni zájemci: „Využívalo se jich masově, střídalo se tam takových tři sta lidí. Dalo se tím ušetřit dost peněz. Vyvolání filmu stálo dvacku a každá fotografie tři koruny. Když si to ale člověk uměl udělat sám, vyšla fotka nákladově na padesát haléřů.“ Zájem trval léta, opadl až s nástupem minilabů, kde za přijatelnou cenu vyvolávali barevné snímky.

Po maturitě na gymnáziu nastoupil Karel Jiskra do Pardubic na nástavbu – lučebník chemických provozů. Specializoval se na plastické hmoty a lisovací prášky, které známe jako umakart a plexisklo. Krátce pak pracoval v Semtíně. Po vojně, kterou si odsloužil v Červené Vodě nedaleko Králík, odkud si mimochodem přivezl také svou manželku, se vrátil do svého rodného města. Nastoupil do Karosy a večerně studoval průmyslovku. Pracoval v konstrukci a posléze jako normovač a technolog lakovny. Kromě fotografování také muzicíroval spolu s bratry Klímovými. „Před vojnou jsem hrával na klarinet a saxofon, po vojně na basu,“ říká Karel Jiskra.

Fotografování však jeho zálibám vévodilo. Koupě aparátu Flexaret přinesla nový rozměr – kromě klasického filmu 6 x 9 s dvanácti obrázky mohl fotit také na kinofilm, který umožnil šestatřicet snímků. Běžně se fotilo černobíle, do módy však přicházely barevné diapozitivy. Spolu s dalšími členy fotoklubu se účastnil soutěží a salonů, nezřídka kdy si odvážel ocenění. Jeho fotografie byly vystaveny na prestižních přehlídkách také v zahraničí – v Německu, Francii, Anglii, Belgii, Španělsku, Skotsku, Lichtenštejnsku, Turecku… „Českoslovenští fotografové měli v cizině vždy vynikající renomé, proto jsme měli otevřené dveře i na západ. Osobně jsme sice cestovat nemohli, ale poslat snímek na výstavu bylo možné. Coby občané východního bloku jsme zpravidla nemuseli platit ani účastnické poplatky a ještě nám domů poslali katalog, takže jsme měli stále přehled o tom, jakým směrem se vyvíjí světová fotografie,“ vypráví Karel Jiskra a listuje při tom katalogy z různých koutů světa.

Časem si pořídil první zrcadlovku – ruský Zenit. „Ta byla nejlevnější na trhu,“ dodává. Později ji vystřídala Praktica, později Hanimex, Canon a pak digitální Lumix.

Mezi lety 1975 až 1977 absolvoval Karel Jiskra Lidovou konzervatoř Východočeského kraje, obor výtvarná fotografie. Učil se od renomovaného fotografa a kameramana Jána Šmoka (profesor působící na pražské FAMU, který se zasazoval také o vzdělávání neprofesionálních fotografů; pozn. red). Když prohlížíme stohy fotografií, popisuje autor původní analogové techniky, kterými umělecké snímky vytvořil: Solarizace neboli Sabatierův efekt (nastane dodatečným osvitem v průběhu vyvolávání; u obrazu dojde k převrácení tonality – světlejší partie se stanou tmavšími a naopak, na rozhraní tonalit přitom vznikají výrazné světlé linie, pozn. red.), izohélie (postupné překopírovávání obrázku, pozn. red.), zrnitost… „Abych docílil svého uměleckého záměru, strávil jsem nad jednou fotografií i půl dne, dnes totéž uděláte v počítači pár kliknutím myši,“ dodává Karel Jiskra.

Ten nedávno předal vedení fotoklubu, jehož byl předsedou od roku 1984, Romanu Drahošovi. Nadále je však jeho členem a i ve svých osmdesáti letech vyráží do přírody s fotoaparátem.

Iveta Danko  

Na snímku je Karel Jiskra s fotografií, která bodovala i na mezinárodních výstavách. Foto: Iveta Danko

web betlemy

Informace

  • Abstrakce Miloslavy Černohorské

    Celý březen si návštěvníci infocentra mohou prohlédnout abstrakce Miloslavy Černohorské z nedalekého Jehnědí. Autorka je samouk, nikdy nechodila na žádné kurzy. Od malička má ráda ruční práce všeho druhu, malování se však začala věnovat teprve před deseti lety. 

Vyhledávání